By Dalibor Nevřivý, on 04-04-2010 16:59

Vázací postup dodal uživatel Peťas Masařů

Zdar chlopi, a chlopině!

Tak jsem se rozhodl podělit se o můj způsob vázání stoupající pupy chrostíka.

A jedééém!!!

Takže stoupající pupa chrostíka. A proč ? U nás je jich přehršle. Ani se mi už nechce lézt do vody, kolik tam toho svinstva musí být. A pro ryby totální hodokvas – když se snaží dostat na hladinu.

Jenže způsoby vázání, ať z videa nebo fotek mě až tak nenadchly. U každého obrázku vysvětlím svůj postup a hlavně proč jsem změnil běžnou až konzervativní praxi. Tady je vždy Vaše šance mě zprdnout.

1.kroužkování, zátěž, profil

Kroužkování – běžně se používá drátek. Měděný. Ale mě se to zdá humpolácké – stejná barva, stejná tloušťka. Ať vážu menší nebo větší pupy; ať mám tělíčko světlé nebo tmavé. Jasně, třeba zrovna to je ten spouštěč pro metrové potočáky. Ale já to mám prostě šouplý jinak.

Použitím vázací nitě si zase zakládám na nervy drásající přetrhnutí.

Takže jsem prostě zvolil vlasec, který přivážu ještě dřív než olovo. Potřebuji aby opravdu pevně držel.

Před kroužkováním ho nabarvím lihovou fixou – v trochu jiném odstínu než tělíčko. Například světle zelený dubing- tmavě zelené kroužkování. A podobně – tady už začíná fungovat fantazie.

Olověný drátek – začínám před obloučkem a končím už minimálně 3mm před očkem. Je to důležité, protože jsem si navymýšlel na hlavohruď strašně bordelu. Zkusil jsem i olovo zamáčknout, abych dosáhl plochého tvaru tělíčka. Ale při následném dabování vše přišlo vniveč. Možná bych musel ještě před kroužkováním přidat po stranách háčku dva plátky olova, ale to už je i na mě moc velká piplačka a myslím, že by to stejně nemělo význam. Ale pro srandu někdy zkusím.

Každopádně olovo pořádně obtočím nití. Zvlášť u zadečku vytvořím plynulý konec až do třetiny obloučku. Při následném obtáčení monofilu se projeví každá nerovnost. Samozřejmě zalakuju.

2.PE fólie (monofil, a kdo ví jak to kdo ještě nazývá)

Po velmi stručném úvodu přecházím ke své chloubě. Připevním průhledný monofil. Při původním dabování, zvlášť přírodním králíkem, bylo tělíčko neforemné , kroužkování se ztrácelo v hustém ochlupení. Nic proti gustu, někteří chlopi to výrazně preferují.

Netvrdím, že na obrázku je ideální šířka, ale v podstatě je to jedno. A za druhé, jiný typ nemám...

3.Dabování

Další část kde se fantazii meze nekladou. Já používám umělý i přírodní dabing. Od světle žluté, přes odstíny zelené až po tmavě hnědou. Ale každého co jeho jest. A hlavně jím nešetřím! Abych pak vytvořil článkovité tělíčko, jednoduše řečeno, boubeloidní. Ale pravidelné rozložení se vyplatí. Chyby budou později vidět.Ukončím za úrovní olova.

4.Vytvoření tělíčka

kromě prachbídně nasvícené fotky, se tady hlavně projevilo nepravidelné dabování u třetího ovinu. A u prdelky jsem minul jeden ovin – což místo plynulého zúžení způsobilo, že chudák pupa trpí plynatostí až zácpou. No, každý má své a nikdo není dokonalý. Ale každopádně:

Při obtáčení fólií se jednotlivé oviny samozřejmě trochu překrývají. A vůbec nepoužívám hrubé bicepsoidní síly. Ba naopak. A výhody ?

- dabing nádherně prosvítá

- tělíčko je měkké, ale článkovité - jak jemně poznamenal nějaký vazač – „zkus si mušku dát do huby a pokud je tvrdá, je na h....“

- hřbet mohu zatmavit fixou, což někteří frajeři chrostíci drze nosí

5.zárodečná křídla

Nenapadlo mě nic nového, takže oblíbená „švýcarská tráva“ resp. Raffen. Délka cca 3 cm a po složení (4 vrstvy) asi 3mm široký pásek. Při větší šířce se mi rozpliznul do všech stran. Dvě obštrukce : uprostřed a spíše k horní části prošpikuji nůžkami. Vzniklým otvorem navléknu přes očko háčku. A část která bude omotána nití, navlhčím. Pokud jsem nechutně oslintal celou trávu, nešlo s ní pak dále pracovat. Trávu přidržím u tělíčka mírně šikmo dolů a ovážu. A na závěr prachsprostě zastříhnu, tak aby špičky směřovaly pod pupik pupy. Barbarské? Možná. Mě to vyhovuje

6. Hlavo-hruď

Asi bych se na to mohl vyprdnout a nic by se nestalo. Ale když už rodím pupu chrostíka-metrosexuála, tak i s porodními bolestmi. Mám přehršle malých, svítivých černo-zelených pírek z krku bažanta. Na této fotce lesk není až tak patrný, ale....Nebo krásně strukturovaná pírka, taky z bažanta – viz. poslední foto. Každopádně pokud je moc široké –očešu ho a připevním za špičku.

7.Nožičky

Pupa je má dosti robustní, dlouhé a v pohybu. Odráží se s nimi, aby se dostala co nejrychleji na hladinu.

Různě zauzlované a lepidlem zpevněné štěty jsou možná efektní, ale na moji trpělivost a um neskutečně složité s bídným výsledkem. A stejně se brzy olámaly. Nahradil jsem makro-vzhled spíše za jednoduchost a imitaci pohybu.

Konečně spotřebuji nevyužitá pírka ze svého skalpu kohouta. Barva ideální; zároveň jsou dostatečně dlouhá, měkká , ale při tom pružná. Takže se nelámou a zároveň se vrací do své původní polohy. Připevním a obtočím maximálně 2x-3x.

8.Hlavohruď 2

Na pozadí je vidětpoužitý skalp.

Dříve jsem prachsprostě horní a postranní štěty ostříhal. Teď sice taky, jinak by jich bylo přehršle, ale zároveň přes horní část přetáhnu připravené pírko z krku bažanta. Teď už je snad na fotce patrný zeleno-černý lesk. Nožičky míří částečně podél tělíčka. Ale stejně je v závěru upravím.

Vyzkoušel jsem si pohyb v čiré vodě. Při mírném krátkém trhnutí pupa stoupá a nožičky se stáhnou podél tělíčka. Při povolení se vrátí do původní našponované polohy. Takže vůbec nevadí, když některé čouhají směrem dopředu. Spíše je to ku prospěchu.

9. Tykadla

Pokusy z různými štěty z pírek taky selhaly. Buď byly tak měkké že se nevratně přilepily k tělíčku a přestaly být ve vodě patrné. Jiné byly sice tvrdší ale křehké. Nedejbože když zaútočil nějaký úchylný pstruh. Likvidace. Takže?!

Stará holicí štětka. Naprosto ideální. Štěty z ní jsou pružné ale pevné. A světlé. Což hned napovídá že je mohu opět dobarvit lihovou fixou. A že barva čase sleze? Ano, ale dříve mi tu mušku sežere veverka.

Nejprve jsem se trápil přivázáním obou štětů najednou – z časových úspor. Přineslo to akorát nesmírné rozčilování, jelikož se mi vždy jeden štět zkroutil nahoru. Teď (ačkoliv tady to ještě není vidět) připevním štěty ještě před nožičkami, a směrem dopředu. Až v poslední fázi je otočím a připevním správným směrem. Jsou určitě pevněji zafixované. A za druhé šetřím oviny na hlavohrudi. Čímž si nepřekryju vypiplanou horní část a zároveň nepřivazuji k tělíčku další a další nožičky. V tomto případě jsem hřbet zbarvil hnědou fixou.

10. Úprava nožiček

Zde jsem použil jiný vzor. Jinak na pozadí jsou vidět pírka z bažanta, která jsou taktéž použitelná na hlavohruď. Možností je přehršle. Slušně řečeno.

Takže nahřeju pinzetu, chytím do nich nožičky a přimáčknu k tělíčku. Třeba na třikrát.Prostě je pomuchluju. Některá čouhají dopředu, některá podél tělíčka. Vůbec mi to nevadí. Naopak.