Čtvrtá salmonidní expedice

Autor: Jirka in bez tagu  on

aneb otavská nymfomanie, ba i suchařina

Historie mojí předešlé velké salmonidní výpravy se téměř opakovala. Dva dny před naloděním muškařských krámů a bižuterie na palubu Octavie opět přešla Českem letní bouře a naplnila koryta pstruhových revírů až po okraj. Div, že ne přes něj! Jediná horní Otava se dokázala rychle vzpamatovat i z prvního povodňového stupně, a to už za pouhých pár dnů. Ze sobotních skoro pětašedesáti kubíků v Rejštejně zde dokázala do pondělního rána odtéci na snesitelných jedenáct. Tedy, hrrrr, na ně!

 

Základnu jsem rozbil v jednom z malebných kempů pod Annínem, odtud se pak vydával vozmo k šancovým partiím. Ten, kdo tenhle revír zná, totiž ví, že jich na zhruba dvaceti kilometrech řeky mnoho není. Devadesát devět procent toku je totiž rychlá velmi mělká voda bez reálných rybích stanovišť a schovávaček, ryby jsou staženy jen do hlubších tahů a jam. Těch je ale jak šafránu. Propátral jsem skoro všechny, od Rejštejna po Čepici. S jednoznačným závěrem – rybek jak hnoje, avšak na pánev nic. Ne, že by mi šlo o maso, to ani náhodou! Ale pokud za přibližně třicet prutohodin nenarazím, krom stovek dorostenců, na jedinou třebaže utrženou čtyřicítku, přičemž mírových ryb je pouze cca pět procent z lapených, pak není něco v pořádku. Jistě, většina obsádky byla ochotna spolupracovat, žrala mi mikrogoldy i suché přesně podle příručky, každý šancový tah či jámu jsem okoval téměř do mrtě, ale... Pokud si aspoň sem tam tzv. nezaválčím, nejsem spokojen. A to nejsem ani trofejobijec, ba ani plackožrout, či připrděný webový galerista líbající ryby na čumák.

Pochlubit se tak mohu jedině tím, že jsem letos úplně poprvé potkal na pstruhovce živého porybného. Milé setkání! Jakýsi postarší cyklista v pestrobarevném velo-dresu a helmě lebkouna, jakých je o prázdninách na šumavských silničkách jak hnoje, na mne ze břehu hulákal: „Dobrý den, rybářská stráž...,“ a to opakovaně.  „Nedělej si kozy, srandisto! Vrať se zpátky do peletonu Závodu míru...,“ říkám si v duchu opakovaně zas já a domnělou provokaci zcela ignoruji. Ovšem když jeho hlasivky přešly do fistule, ohlédnu se z řeky na břeh pečlivěji a zřím v jeho dlani třpytivou placku. No, vida!

Z cyklisty se skutečně vyklubala opravdová rybářská stráž, až na ten přiléhavý strakatý hacafrak. Nicméně po kontrole papírů se stal velmi komunikativním, klábosili jsme dobrou půlhodinu. Mému vysokému skóre, avšak bez větší ryby, se moc nedivil. Horní Otava je po mnoha každoročních povodních prý osazena především ročkem a dvouročkem, sporadicky se dá přelstít i tříletá ryba. Ale to jen ta, kterou nesežral kormorán. Mnohakilometrové úseky nad a pod Sušicí jsou pak zcela bez ryb. Tam, kde mi dříve pláchly i trofejní kusy, není ani ploutev. V úterý dopoledne jsem prošel cca čtyři kilometry dolů od sušického Domu armády přes soutok s Ostružnou a jediným výsledkem mi byli dva lipánci a jeden vybledlý potočák. Ryby zde nemají skrýše, hlubší partii, pouze pískem zanesené rovné pláně rychlé velmi mělké vody. A v těch několika málo zbylých tůňkách je vše sežráno buď černou smrtí, nebo sportovními rybáři. Ach, jo...

Moji zřejmě poslední prázdninovou expedici přesto chápu jako úspěšnou, ale jen tréninkově. Prověřil jsem si totiž na spoustě dorostenců chytací mouchy, jež se mi osvědčily už na minulých letošních expedicích. Jak se tedy zdá, blížím se k optimu, tedy tutovkám. O to víc se těším na podzimní lovy. Jenže, safra, to už pak bude zase Jéžišek. Jeminkote! Nu, co naděláš...

 

autenticky z Annína prostřednictvím Nokia N97

Jirka


Komentáře (2)Add Comment
...
napsal Zdeněk Michalík, červenec 28, 2010
Jako domácí z Otavy bych se malinko vyjádřil.Ono to v červenci přes den nikdy nebyla žádná sláva,zvláště za teplého počasí,většinou se chytaly malé ryby.Až večer,před setměním,na chvíli,to mohlo být lepší..O večerním sběru nepíšete,nezúčastnil jste se?.V hodnocení rybnatosti s Vámi souhlasím,v zimě kormoráni,pak velký rybářský tlak a péče Západočeského rybářského svazu.Ale to je snad všude stejné,akorát že je zde dovoleno více,než v jiných krajích.
Nepřipadá mně,že by zde bylo méně rybích stanovišť než na jiných řekách,jsou zde mělké kamenité proudy,ale 99% to není a nebylo,aspoň od roku 1975 co zde chytám se koryto diametrálně nezměnilo...v takových řekách se držely ryby za každým vhodným kamenem,dobrým příkladem je třeba Vydra,Křemelná,ale musí tam ty ryby být.Dříve jsem měl takové měřítko,kde bylo po kolena,byla šance na lepší,mírovou rybu.Měřím 185.Za normálního stavu jsou zde místa kde skoro nestačíte.Spodní,vynikající úsek pod Čepicemi(před kormorány,před ČRS)je tvořen několika i za malého stavu vody hlubokými tažnými proudy.Myslím na naše české podmínky,ne třeba na skandinávské,slovinské,kde je 4m.
No hlavně,že se Vám tam líbilo,i když ty zážitky z minulosti už asi nebudou.Nemyslím tím jen ten s těmi trenýrkami v Anníně.
Na podzim to bude lepší,možná i nějaký lipan přes 35,možná ke 40!
...
napsal Jirka Rážek, červenec 28, 2010
Inu, jsem žurnalista - volnostylař, nikoli encyklopedie. Pokud jsou na jednom kilometru řeky tři padesátimetrové hlubší tahy, pak skutečně nejde o 99 %, ale o 85 % rychlé mělké vody.
Večerní sběry jsem zažil dva, rybky se snažily, to ano, ale opět nic většího. Netvrdím, že tam jeden dva slušné exempláře kdesi u dna nebudou přisáté, ovšem těm zblbnout hlavu, že? Navíc, než se stačí rozhoupat, tak jim mouchu armáda dorostenců sbalí před nosem (viz foto Macek!). Loni na podzim jsem v Novém Městečku ale lapil pár lipanů přes 35 cm, ovšem to už byla na poměry trofej.
Otava je i tak krásná záležitost, už jen zde pobýt za to stojí.

Napiš komentář
Musíš se přihlásit, abys mohl přidat komentář. Zaregistruj se pokud ještě nemáš účet.

busy