Můj Blog

aneb nekrvavá reportáž z neprobádaného západu

Vývoj hydrologické situace po třetím červencovém víkendu, kdy přes české země přešla festovní letní bouře, jež zvedla hladiny většiny mých oblíbených pstruhových revírů, mne donutil k zásadnímu rozhodnutí. Vyrazím tam, kde srážky byly minimální, ač to tam moc neznám. Stanu se tedy prospektorem, a proto vzhůru na Západ!

Expediční základnu jsem rozbil na tábořišti v Šindelové, krušnohorské obci plné rarit. Kupříkladu zdejší meteorologická stanice u domku č. p. 124. Ta je známa nejnižšími nočními  teplotami v republice. Lhostejno, zda je zrovna leden, březen nebo letní červenec. Tuto výjimečnost potvrzuji. Každé brzké ráno jsem se sháněl po kulichu a šále!

Coby kamenem dohodil stojí novoklasicistní lovecký zámeček Favorit. Před třiceti lety jsem v něm trávil dvě překrásné zimní dovolené. Ovšem to tehdá patřil veškerému pracujícímu lidu, včetně loajální inteligence i s panem Klausem. A v šedesátých letech zde Státní tajná bezpečnost několik měsíců skrývala před hněvem afghánského lidu soudruha Abrakadabra Karmala, nebo jak se ten mohamedán píše. Čtyřicetiletá státní zlodějna však skončila, dnes v zámečku se svolením právoplatného majitele spí bůhví kdo. Mě to neva, já mám vlastní stan u rybníka!

Třetí zaznamenáníhodnou raritou je posezení v místním bistru nad vodní hladinou. Stojí totiž na pilotech, značně se houpá, ale skákat do vody se z něj nesmí. Případné zvracení přes klandr jest však povoleno. Aby ne, vždyť se zde čepuje zvláštní pivo s idiotským názvem Pardál. Něco jako když kosou posečeš rozkvetlou louku, tak nějak ten mok voní i chutná. Vypil jsem jich na žízeň naráz šest a nic, vůbec nic! Nedat si na závěr tři fernety, tak bych po tom usilovném šlapání v řece ani neusnul...

Za zmínku ještě stojí jedna poněkud emotivní epizoda z jedné z mých hvězdicových loveckých prospektorských výprav. Vracel jsem se k autu kolem vody podél elektrického ohradníku prázdného kravského výběhu, přičemž jsem byl u tohoto zločinu načapán statkářovým pohůnkem. Pustil se do mě, jako že prý jim rybáři ničí páskování i elektroinstalaci, dokonce si mobilem fotografoval nejen mne, ale i SPZ auta. Mnoho minut jsem nad jeho lamentacemi vydržel mlčet. Pak jsme se spravedlivě namíchnul a žádal ho o výpis z katastru nemovitostí, případně o plnou moc k zastupování práv majitele. To abych věděl s kým mluvím, a že teprve po takové perlustraci jsem ochoten jednat o prokázané chůzí způsobené škodě. Když mi ten Pepek Vyskoč řekl, že jsem se nejspíš zbláznil, tak jsem ho extra klidným hlasem, avšak rezolutně, konečně poslal do prdele. Z trapné situace jsem se navečer v bistru na pilotech vzpamatovával pěti voňavými Pardály! Ach, jo...

Jo, a také jsem se za bílého dne potkal s liškou! Byla jak od pana Lady, celá rezavá, černé podkolenky, evidentně slídila po něčem k snědku. Div, že se nechala pohladit, vzteklina jedna nenažraná! Před špičkou prutu ale couvla (dost jsem riskoval!) a pelášila do pryč. Milé setkání posléze dokreslila zvuková kulisa nesoucí se od nedaleké chalupy. Vyděšené slepice jsem slyšel kdákat ještě za pátým meandrem kouzelné krušnohorské říčky!

Apropó, krušnohorské říčky! Začal jsem v pondělí na Střele. Krom několika malých potočmenů zcela prd, velebnosti. Nebyla voda, žlutická přehrada pouštěla dva kýble za hodinu a veškerá rybí obsádka byla zalezlá a moje tutové goldy nepřijímala, ač jsem se kolem říčky plazil jak Inčučůna. Na poledne jsem proto přejel na zmíněnou základnu a odtud pak vyjížděl drancovat pstruhové revíry v dosahu šesti litrů nafty. Nutno podotknout, že na tom nejsou vůbec špatně, polapal jsem na Francii i sucho především spoustu dnes už vzácných potočáků. Ale já to nepočítám, já u ryb chci klid na hlavu, nač si stále dělat zářezy do pažby a pamatovat si je? Pro zvláště zvídavé kolegy ale pustím chlup. Za ty tři dny jich bylo mnoho desítek, mnozí i tzv. berní. Ovšem já jsem jenom klikař, posázavský plotičkář a mlátička ouklejí, rybář až potom.

aktuálně od vody z Nokia N97

Jirka

P.S. Na Svatavě jsem za tři dny potkal jediného rybáře, vláčkaře. Ten dobytek mě oslovoval kolego. Bezelstně se mi chlubil zaříznutou dvaatřicítkou potočákem, jež se mu zcepenělá bimbala v podběráku. Ach, jo... Zlatý prciny!